Indie plná kulturních šoků

Dneska to máme 3.den od chvíle co jsem přicestovala.
Musím se pochválit, že už zvládám přejít i sama silnici. Doprava tady totiž vypadá jako nikdy nekončící proud motorek, žlutých rikšů, aut a sem tam sebevražedných cyklistů. Přechody se tu nevedou, a když se náhodou vedou tak se na ně nehraje :D U silnice tu kromě spousty odpadků potkáte sestru nebo tetu krávy Milky a spoustu psů, kteří nikomu nepatří.

Do cílové destinace jsem byla dopravena na skútru a motorce, a ano i s kufrem na řiditkách.
Ve srovnání s prvním bydlením jsem musela rozdýchat, že spím na zemi na "matraci" a bydlím v kufru. V koupelně projistotu nesvítíme a tak sprchování odkládám na ráno. Ale mám tu internet, což vše zachránilo ;) Jinak bydlím v domě spolu s Danielovou rodinou (Daniel je zakladatel nadace pro kterou tu dobrovolničím) . Já a ostatní stážisti (2 Ukrajinky, 1 Němec ) bydlíme v druhém patře "v průchozím pokoji" do Daneiova pokoje. Zatím jsem tu sama, tak jsem zvědavá jak se sem vejdeme 4, až se ostatní vrátí.

Dnes ráno jsem ale jednoho ze svých spolubydlících potkala...a hbitě jsem ho spláchla do záchodu ;) (takovej větší brouček). Poté jsem posnídala indickou palačinku, která mi vypálila všechny bacily, ale zažila jsem i horší. Do práce se tu chodí na desátou a tak mě Daniel vzal do jedné ze škol, kterou podporuje.

Zážitek ze školy má podobu polední pauzy na oběd. Potom co se děti se vyřítili na zahradu školy se všude celkem prášilo. Do prostřed areálu byly umístěny dvě obří nádoby, jedna s rýží a druhá s "zeleninovou směsí" kterou nazvali kary. Děti naklusali s plechovým talířem, na kterém záhy přistála zmíněná směs s kopcem rýže, a vzorně se usadili do řad na zem kde si pochutnávali na obídku. Nutno podotknout, že některé děti s těmi talíři už stihli hrát frisbee. I já jsem dostala onu "dětskou" porci, kterou jsem samozřejmě snědla tak z 1/3.

Takže asi tak. Za hodinku budu svědkem indické svatby, tak se těším :) No a na víkend jedu na pláž Goa s partou stážistů :)

Příjezd do Indie

Po všemožných komplikacích, které oddalovali můj odlet do Bangalore jsem konečně na místě. Včerejší lety proběhly až nečekaně v pohodě, a tak jsem je s umyslem vyležet se z nemoci (nebo se z ní vyletět?) prospala většinu letu. Na letišti mě už čekali Varun a Kejshau, a ačkoliv jsem je v životě neviděla, oni mě snadno poznali podle toho, že jsem vlekla kytaru. Odvezli mě až do bytu k dalším 6-7 stažistům. Na schodech nás přivítala obří krysa. Je otázkou kdo se bál víc :D Ale na bytě s námi nebydlí, asi byla jen náhodný kolemjdoucí. Jinak je to docela pohodový a čistý byt. Fakt :) Byli asi 4 ráno místního času (posun +4,5), když jsem zalehla do postele, kde jsem nemohla usnout kvůli hučícímu větráku...normálka...člověk si zvykne ;)
Pozdrav z Indie,

Miška