pondělí 11. dubna 2011

Už 3 týdny v Bangalore



Indické svatby a manželství
O tom, že se v Indii stále nosí "arranged marriges" jsem vědela. Teď se ale s tímhle faktem setkávám přímo. 
- Danielova sestra se rozhodla si tímto způsobem zajistit budoucnost. I přesto, že by mohla mít "svobodnou volbu", raději přenechala onu volbu svým rodičům.
Já na indické svatbě
- Kamarádka Puja se například musela rozejít se svým dlouhodobým přítelem. Jeho rodiče prý byli proti jejich sňatku, kvůli kastovním rozdílům…A chlapec rodiče respektuje, a tak se bude ženit s jinou slečnou.
- Další kamarádka Joti, která je jedním z hlavních človíčků v nadaci, mi zas říkala jak se netěší na víkend, jelikož ji přijel navštívit její tatínek, který ji chce přesvědčit aby se vdala za někoho koho ji vybral.

Víkend v Bangalore
Tenhle víkend jsem se rozhodla strávit v Bangalore, jelikož jsem se měla stát součástí hudebního show v kempusu místní univerzity. A tak jsem vesele s ostatními vyrazila na zkoušku. Cesta na místo kde se konala zkouška nám v pohodovém indickém stylu s naložením všech bubínků a hudebníků, překonáním "běžné" dopravní zácpy trvala skoro 3 hodiny.  Ale byl to zážitek. Tahle skupina se skládá z asi 8 bubeníků (každý na jiný bustronek), houslisty a mě na kytaru. Upřímně jsem si nikdy nemyslela že by mohlo být zajímavé poslouchat rytmické bubínky 20 min. Ale naopak je to zážitek, zaposlouchat se do indicko-afrických-orientálních rytmů.
V neděli jsem se opět zúčastnila ranní hodiny bojového umění "Kalari", kterou Daniel vede a odpoledne jsme byli pozváni na oběd k jednomu z jeho studentů. Člověk by předpokládal, že oběd zabere tak maximálně 2 hodiny. Vlastně celý tenhle výlet byl těžkou zkouškou mé trpělivosti, která chvílemi už nestačila. Takže jsem si užila několika kulturních šoků v podobě nekonečného čekaní, které mé indické společníky nikak nevzrušovalo zatímco mě přivádělo k šílentví ;) 

Na víkend se chystám na pláž, Gokarna, spolu s mými indickými kamarády, se kterými jsem trávila volné chvíle během mé stáže v Malajsii. 

Jinak jsem moc spokojená se svou prací. Dělám věci, které mě baví, ve kterých jsem dobrá a navíc věci, které mají smysl. Každý den sportuju, učím tancování, hudbu, předělávám webové stránky nadace, tvořím videa a foto prezentace, skládám písničky….Práce mám spoustu, takže mi dny docela utíkají :)

Minulý týden jsem také shlédla utkání indické sportovní hry Kabadi, která mi svou povahou připomíná americké rugby. Takhle nějak to vypada...


Na to že se tu kolem cest válí spousta odpadků už jsem si zvykla, nicméně když Indové kolem mě bezstarostně vyhazují obaly od bonbonů za jízdy z okna, i můj rozum zůstává stát.

Mé cestování na motorce ještě stále občas provází drobné zástavy srdce z vidin dopravních nehod, ale už je jich podstatně méně než na začátku ;)