V Hampi jako v jiném světě

“Když vyrazíte v 19:30 tak to na nádraží stihnete v pohodě” řekl nám Daniel. A tak jsme v 19:30 vyrazili. Měli jsme štěstí, první autobus který jsme stopli (25RS/osobu) jel směr Majestic = hlavní autobusová a vlaková stanice. Jenže venku byla zrovna průtrž mračen a indické ulice se místy začali měnit v potoky, ve kterých se chudáci Indové brodili po kolena se svými motorkami. Do cílové autobusové stanice jsme dorazili v 8:45, což znamenalo, že máme 15min na to abychom našli vlakové nádraží, nástupiště a vlak odjíždějící v 21:00. Troubení, na které už jsem za normálních okolností zvyklá, mě vytáčelo a přidávalo na hektické atmosféře. “Nádraží je rovně” poradil nám kolemjdoucí Ind. A tak jsme se začali kličkovat mezi autobusy odjíždějícími z hlavní autobusové stanice a přeskakovali miniplůtky, jelikož nebyl čas hledat podchod. Vlakové nádraží jsme našli, ale čekala nás ještě cílová rovinka: podchodem na správné nástupiště. Rychlý postup vpřed byl nezbytný ale podchod ucpaný. Připadala jsem si rázem jako v proudu typické indické dopravy, která ale tentokrát nebyla z vozidel ale z lidí. A já si neměla jak protroubit cestu :/ ! Náš vlak měl nakonec stejně zpozdění, a tak jsme si ještě stihli koupit sušenky, jeden nikdy neví...


Cesta do Hospetu nás stála 250 RS na osobu a Indové nezklamali ani se zajišťováním občerstvení ve vlaku. Ráno jsem se probudili 6:15 díky právě zmíněnému coffee :) a zahájili jsme den indickou minikávou za 5RS a sušenkami, které jsme stihli pořídit večer na nádraží.

Ráno se mi úspěšně podařilo uhádat s rikřou nižší cenu za náš odvoz z Hospetu do Hampi. Jak hezky už mi to jde, jsem na sebe pyšná ;)



Hampi je kouzelné, mystické, historické, romantické místo. Místo, kde se cítíte jako přeneseni o mnoho let zpátky. Vesnička, která kdysi byla střediskem starověkého království. Dnes je to muzeum na otevřeném prostranství, kde málo kdy narazíte na živou duši, kde můžete prozkoumat každý kout kdy se vám zachce. Ubytovali jsme se v Ravi Guesthousu za 150 RS/na noc, tj. 35 Kč na hlavu :)


Sluníčko nás během našeho 2 denního pobytu nešetřilo a tak si Vláďa hned po příjezdu koupil stylový kovbojský klobouk :) Od tepla nás zachraňoval stín chrámů, kde jsme si z průvodce četli o jejich historii. První den jsme strávili prohlídkou Sacred Centre, Achyutaraya Temple, vyšplhali na Matanga Hill, který nám poskytl úžasný výhled do krajiny. Po západu sluníčka jsme strávili večer v soukromé restauraci (nikdo kromě nás tam nebyl;), usrkávali indický čaj a poslouchali audio knížku indického eposu Ramajana.

No a jelikož jsme si první den ušmajdali nožičky, v den druhý jsme si půjčili kola a navštívili vesničku Anegundi, Vittala Temple a Royal Centre (Elephant Stables, Lotus Mahal, Queens Bath...) a další.


V Hampi si asi každý turista připadá jako v úplně jiném světě. Já bych za každým balvanem čekala Asterixe s Obelixem, zatímco Vláďa se vžíval do role Indiana Johnse. Palmy, rýžová pole, banánové plantáže, obrovské balvanovité skály, červená hlína, staré ale zachovalé chrámy, krávy, kozy a Indové, nádherný západ slunce to je Hampi jak ho známe my. Jeho návštěva rozhodně stála za to!

Z Bangaloru zdraví Miška & Vláďa

Na prodloužený víkend...Gokarna

Na prodlouzeny vikend jsem tenkokrat vyrazila smer Gokarna. Gokarna je indicka vesnice ve vzdalenosti asi 500km z Bangalore, coz znamenalo cestu patecnim nocnim luzkovym autobusem. Cesta probehla docela poklidne,jen sem si musela zvyknout na fakt ze me moje luzko pomerne casto vymrstovalo do vysin jak si to autobus vesele padil po indickych silnicich. A asi poprve jsem videla dest v Indii. Prselo celou noc a i v autobuse bylo chladneji a tak jsem na sebe navlekla vsechno co by me mohlo zahrat a ochranit od lepiveho kozeneho povrchu moji hopsajici postele. Kolem 9 rani jsme dorazili na misto, a ja jsem se hbite pridala ke dvoum bilym slecnam.Slozili jsme se na riksu v repoctu 15Kc/osoba a za 10 min jsme byli na plazi. Ve srovnani s Goou je plaz v Gokarne lokalniho charakteru, coz muze dosvedcit i fakt ze nas plazova prodavacka koralku dostihne jen 1-2x denne nebo podle toho ze po vas neustale pokukuje particka mladych Indu, kteri se nenapadne snazi poridit vasi fotografiiv bikinach. Po prijezdu na plaz se mi podarilo zjistit ze Fredrik (z Nemecka) se kterym jsem se tu mela potkat, neni ten Fredrik ktery jsem si myslela, tj. stazista ze SCEAD Foundation, ale Fredrik se kterym jsem se seznamila na plazi v Goa. Sranda. Fredrik jako Fredrik, alespon tu nejsem uplne sama. Sdilim malicky bungalov s Fredrikem a jeho dvema kamarady v prepoctu 50Kc na noc za osobu. Arabske more moc k plavani neni, jsou tu velke vlny a nevyzpytatelne proudy, kterym se ja osobne vyhybam, a tak do vody vlezu od kolen maximalne po pas. I pres vsechnu opatrnost moji malickost nakonec jedna vetsi vlna smetla ale nastesti jsem vylezla jen s odrenymi koleny.

V den odjezdu z Gokarny se mi podarilo vsechno hezky zvladnout. Jedine co me zaskocilo byla primost otazek riksi co me vezl z plaze do vesnice a mladika ktery mi pomohl najit  muj zpatecni autobus. Otazkami jako jestli mam pritele, kdy se budu vdavat a podobne me bombardovali hned po tradicni identifikaci: jmeno + zeme.

Už 3 týdny v Bangalore

Indické svatby a manželství

O tom, že se v Indii stále nosí "arranged marriges" jsem vědela. Teď se ale s tímhle faktem setkávám přímo. 

- Danielova sestra se rozhodla si tímto způsobem zajistit budoucnost. I přesto, že by mohla mít "svobodnou volbu", raději přenechala onu volbu svým rodičům.

Já na indické svatbě

- Kamarádka Puja se například musela rozejít se svým dlouhodobým přítelem. Jeho rodiče prý byli proti jejich sňatku, kvůli kastovním rozdílům…A chlapec rodiče respektuje, a tak se bude ženit s jinou slečnou.

- Další kamarádka Joti, která je jedním z hlavních človíčků v nadaci, mi zas říkala jak se netěší na víkend, jelikož ji přijel navštívit její tatínek, který ji chce přesvědčit aby se vdala za někoho koho ji vybral.

Víkend v Bangalore

Tenhle víkend jsem se rozhodla strávit v Bangalore, jelikož jsem se měla stát součástí hudebního show v kempusu místní univerzity. A tak jsem vesele s ostatními vyrazila na zkoušku. Cesta na místo kde se konala zkouška nám v pohodovém indickém stylu s naložením všech bubínků a hudebníků, překonáním "běžné" dopravní zácpy trvala skoro 3 hodiny.  Ale byl to zážitek. Tahle skupina se skládá z asi 8 bubeníků (každý na jiný bustronek), houslisty a mě na kytaru. Upřímně jsem si nikdy nemyslela že by mohlo být zajímavé poslouchat rytmické bubínky 20 min. Ale naopak je to zážitek, zaposlouchat se do indicko-afrických-orientálních rytmů.

V neděli jsem se opět zúčastnila ranní hodiny bojového umění "Kalari", kterou Daniel vede a odpoledne jsme byli pozváni na oběd k jednomu z jeho studentů. Člověk by předpokládal, že oběd zabere tak maximálně 2 hodiny. Vlastně celý tenhle výlet byl těžkou zkouškou mé trpělivosti, která chvílemi už nestačila. Takže jsem si užila několika kulturních šoků v podobě nekonečného čekaní, které mé indické společníky nikak nevzrušovalo zatímco mě přivádělo k šílentví ;) 

Na víkend se chystám na pláž, Gokarna, spolu s mými indickými kamarády, se kterými jsem trávila volné chvíle během mé stáže v Malajsii. 

Jinak jsem moc spokojená se svou prací. Dělám věci, které mě baví, ve kterých jsem dobrá a navíc věci, které mají smysl. Každý den sportuju, učím tancování, hudbu, předělávám webové stránky nadace, tvořím videa a foto prezentace, skládám písničky….Práce mám spoustu, takže mi dny docela utíkají :)

Minulý týden jsem také shlédla utkání indické sportovní hry Kabadi, která mi svou povahou připomíná americké rugby. Takhle nějak to vypada...

Na to že se tu kolem cest válí spousta odpadků už jsem si zvykla, nicméně když Indové kolem mě bezstarostně vyhazují obaly od bonbonů za jízdy z okna, i můj rozum zůstává stát.

Mé cestování na motorce ještě stále občas provází drobné zástavy srdce z vidin dopravních nehod, ale už je jich podstatně méně než na začátku ;)

NEW SCEAD Foundation video presentation !!!

What's up ;) ?

Po týdnu jsem s konečně našla chvilku napsat Vám pár řádků :) Je jich tentokrát sice trošku víc než pár, ale kdo si počte ten se dozví co tu páchám :)

Indie…shrnout se dá asi do dvou slov, kterými se tahle země mezinárodně propaguje: Incredible India (neuvěřitelná Indie). Kulturní šoky z prvních dní jako…

- doprava která připomíná téměř nikdy nekončící proud motorek, aut, žlutých rikša taxíků a bláznů na kole
- na dopravní pruhy se tu moc nehraje, místo toho se tu vesele troubí
- odpadky podél silnic v nichž se jen tak krmí pouliční psi a krávy
- Indové kteří na mě zírají jako kdybych byla z Marsu
- najít odpadkový koš je doslova honba za pokladem

…se stali součástí mého každodenního života a už se nad nimi skoro nepozastavuju. Všude jsou tu vidět velké kontrasty. Moderní nákupní centra, fast-foody a franchisové kavárny tu stojí vedle skromných přístřešků místnách lidí.

Moje "práce"
Po skvělém prvním víkendu jsem nastoupila do práce. Ale nedá se říct, že bych se cítila že opravdu "pracuju" protože to co tu dělám mě moc baví a těší. Od 9:30 do 12:30 učím 20 indických dětí (holky 9-15let) v místní škole anglické písničky, hlasovou techniku, rytmiku, a tanec. Děti jsou nadšené, a práce s nimi je radost :)
Skoro každý den mi nosí růžičky a všechny si se mnou chtějí na konci hodiny potřást rukou. Dělá mi radost vidět jak se na mě těší. Od pondělka k tomu budu učit hudbu a tanec na letním kempu a od pondělí 11.4 mám v plánu strávit týden v jednom sirotčinci na okraji Bangalore, v podstatě v takové indické vesnici.

Jídlo
Moje každodenní sträva tu sestává z roti (chlebové placky) s pálivými bobulkami co se tváří jako hrášek, rýže s různými curry omáčkami a dalších místních specialit jako jsou oválné koláčky ze spařené rýže, jestli jsem to správně pochopila. A taky nesmím zapomenout na ovoce :) S Danielem vždycky kopíme melouna, ananas (5kč/kus), na posezení pak velká část zmizí a já už nemusím obědvat ;) Místní si tu taky často dávají sladný mini čaj s mlékem nebo kávu, takže když si představíte že u nás se říká zajdeme na jedno (pivo) tak tady by ste zašli na čaj. To samozřejmě neznamená, že by indové nepili pivo a jiný alkohol (třeba když sledují kriket ;)

SCEAD = Space for Children Education, Art and Development
V SCEAD Foundation (= nadace) se ještě minulý týden podíleli 2 Ukrajinky a 1 Němec. Všichni 3 tu strávili 4 týdny , ale v pátek už odjeli, takže teď už jsem tu zůstala jenom já.
Většinu volného času ale trávím s Danielem, jednak je ke mě milý a potom tu taky nikoho jiného nemám, ostatní stážisti které jsem potkala jsou ode me 2 hodiny hustou dopravou Bangaloru. Ale nestěžuju si. Díky němu poznávam Indii z jiných úhlů, jak bych ji sama nepoznala.

Dokonce se tu učím i indické bojové umění :). Dnes ráno jsme měli trénink a docela mě utahali ;). Skoro každý den s Danielem jezdím na zkoušky divadelního kroužku, kde pomáhá s choreorgrafií němého divadla. Hra bude mít premiéru 14.dubna, já mám při této příležitosti vystoupit s pár písničkami.
Asi nejběžnějším dopravním prostředkem je tu motorka, na které jsem tu strávila víc času než ve zbytku svého života. Helmy tu nosí jen pro srandu a pás v autě nepoužívám jenom já. Každopádně Daniel si dá říct a jezdí se mnou opatrně, abych se nebála. Musím ale přiznat, že jsem si zvykla na tuhle dopravní džungli dost často jsem radši zavírala oči nebo se nedívala kolem.

Indie vyhrala World Cup v kriketu!!!
Včera večer to byl taky zážitek. Indie porazila Sri Lanku v kriketu a vyhrála tak World Cup. Aby ste pochopili, kriketem tu žije každý, a jak říkají místní sledování kriketu je jedna z mála chvil kdy celá Indie drží postolu. Indové oslavují vítězství ohňostrojem, který v případech zápasu Pakistan-Indie trvá o dost déle než naše oslava nového roku ;). My s Danielem jsme sice odpurci kriketu v televizi, který může trvat až 7 hodin a můžete jej sledovat, respektive poslouchat i v autobusech hromadné dopravě. Nechápu jak to můžou 7 hodin vydržet sledovat, ale budiž. No vlastně občas v televizi zahlédnete i spící diváky :D