První dojmy ze Srí Lanky

Budha má narozeniny :)

Už na letišti v Colombu nás zaujala nevšední lampiónková výzdoba. Příjezd na Sri Lanku jsme si nemohli naplánovat lépe. Proč? Ostrov se vyparádil kvůli oslavě Budhových narozenin, 2600 let. Teprve večer jsme však ocenili tu pravou kouzelnou atmosféru, když se všechny tyhle lampiónky rozsvítili a ulice zaplnili Sri Lančany, kteří vyšli oslavovat.

Sri Lanka vs. Indie

Naše očekávání, že Sri Lanka bude jako zmenšená Indie se k našemu překvapení nenaplnily. V Colombu zase chodíme po chodníku, a  i taxikář nám tu pomáhá stopnout ten správný autobus. Ubylo indických odpadků a k našemu zklamání i oblíbených mini čajíků a mini kafíček na ulici, ve vlaku a vůbec kamkoliv se člověk hnul. Studené pivo je tu ale levnější. Místní pivo Lion se mi zamlouvá už kvůli názvu :) Adrenalin z přecházení ulic v indické dopravě nám tu nahrazují autobusy MHD, které se řítí ulicemi raketovou rychlostí. V reálu to znamená, že člověk, na něhož už nezbylo místo k sezení, v zatáčkách vlaje autobusem :)

Západ slunce, Hikkaduwa

Vláďův 4-úhelník: Indie, Sri Lanka, Rusko, Česko

V Colombu jsme navštívili i ruskou ambasádu, kde si Vláďa vyřídil víza do Ruska. Získání všech nezbytných dokumentů nám sice zabralo půl dne, ale odhodlání nevzdat se ani v horkých denních teplotách přineslo dlouhoočekávaný úspěch. Takže Vláďa může cestou zpátky zůstat na pár týdnů v Moskvě.

Pláž, sluníčko, pohodička...

Ta pravá dovolená nám ale začala až na pláži v Hikkaduwa, kam jsme se dopravili vlakem z Colomba asi za 3 hodiny. Díky Vláďově AIESEC networku jsme mohli nechat většinu zavazadel u AIESECářů v Colombě, a na cesty se vydat jen s baťůžky. Pláž je teď mimo sezónu, tak se nám podařilo sehnat ubytování za 700 rupí na noc, což je asi 100Kč pro dva. Den tu trávíme koupáním a čtením knížek. Ale nejsme lenoši, stále ráno v 6 chodíme běhat. Je tu úžasně, pláž máme jen pro sebe, snídáme ten nejsladší ananas na světě. Sluníčko svítí, vítr příjemně pofukuje a nám poprvé za dva měsíce není ani příliš teplo ani zima . S výhledem na západ slunce povečeříme vynikající plody moře a procházkou po pláži se vrátíme zpátky do našeho guesthousu. Svěží vůně moře a nad hlavou tisíce hvězd...

Kdo se chce přidat? :)

Sri Lanka, hned za rohem z Indie

Čtyři ráno, a my už sedíme na letišti v Colombu, Sri Lanka. Low-cost aerolinky nám nestratili žádné z našich zavazadel a let trval jen hodinku. Sri Lanka je opravdu "za rohem". Z bankomatu jsme vybrali nové fufníky a pořídili si hned místní SIM s internetem. Teď už jen počkat na první autobusy z letiště a dovolená může začít :)
Zdravíme ze Srí Lanky,

M&V

Plánujeme Sri Lanku

Občas si i my, dobrodruzi, potřebujeme odpočinout od Indie, a to jsou chvíle kdy zamíříme na kafe do franchisové kavárny Coffee Day. Tady teď v klidu plánujeme 2 týdny, které budeme cestovat na Sri Lance. 

Najdi 5 rozdílů!

Zítra v 8:00 odjíždíme vlakem do Chennai, kde stávíme 2 dny s našimi kamarády. V Chennai je prý teplíčko, kolem 45 stupňů, takže se máme na co těšit. Osobně to vidím to na relax na pláži v Pondicheri, kde si objednám nějaké dobré lassi :). 

Z Indie odlétáme 18.května v 0:30 se Spice Jets a v Colombu přistáváme ve 2 ráno. Jednosměrná letenka nás každého přišla na 700 Kč. Na Sri Lance má být podle Indů levno, tak jsem na to opravdu zvědavá, když už nám to říkají i Indové. 


Z Bangalore zdraví M&V

O tom jak se dostavuje pravý kulturní šok aneb já už chci domů ;)

Vláďa vraždí krysu

Asi tak týden zpátky se Daniel s Vláďou vydali na další svatební večeři. Já jsem byla přejedená ještě z té předchozí a navíc už mi indocké svatby nepříjdou tak special jako 1.týden, tak jsem zůstala doma. Po nějaké vešla na naše moderní koupelno-wc a měla jsem pocit, že se kyblík, na umývání se pohnul. A vzápětí už si to cosi cupitalo z koupelny...cosi...KRYSA!!! A než sem se vzpamatovala, někam se mrška schovala. Naštěstí se zrovna vrátili kluci a začal hon na krysu. To už mě chytla typická dívčí panika a zaujala jsem strategické místo na stole. Vláďa pohotově přínesl meče se kterými Daniel nacvičuje kalari paitu a za chvíli bylo po všem. Krysa byla vyhnána ze svého úkrytu pod postelí a zneškodněna po rytířsku. Detaily netuším neboť jsem si zacpala uši a zavřela oči. Vláďa si ale zasloužil můj obdiv, zachránil tak princeznu a žijí spolu šťastně bez krys už navěky.

Likvidace odpadků na ulici

Vši

Abychom si užili Indii se vším všudy, čekalo nás další překvápko. Měla jsem podezření proč se někdy musím drbat na hlavě jak opice, ale první veš jsem ulovila až po 14 dnech. No nebylo mi z toho úplně dozpěvu, ale dalo se to očekávat, vzhledem k tomu, že jsem byla v každodenním kontaktu s dětmi ne z těch nejlepších rodin. A tak jsme sehnali místní “odblešovač”, který zlikvidoval snad větší čás nechtěných breberek a další vyhlazovací útok se chystá dneska. Místní lékárnu jsme už vykoupili na přípravky proti vším, tak jen doufám, že už další nebudou potřeba...Indii si tedy “užíváme” se vším všudy.

Nezměnitelný Daniel

Nás milovaný pan ředitel nadace je pěkné ucho a potřeboval by na zadek. Způsob jakým i po Vláďově konzultaci řídí nadaci se nezměnil a tak jsme dnes byli svědky jeho “přednášky” o HIV na policejní stanici. Komedie na n-tou, zachraňoval snad jen oběd, kdy nás obsluhoval jeden ze stážníků a tři další přihlíželi jestli to dělá správně.

Madikeri - Kushalnagar - Bylakupe

Náš poslední indický výlet nás zavedl do Madikeri, městečka v horách. Na jednu noc se nám stal přístřeším pokojík za 200RS s “attached bathroom”, která byla v reálu attached dírou v zemi...Smrad z vedlejších záchodů jsme museli přebíjet vonnými tyčkami, ale zabralo to. Nicméně se už nemůžu dočkat naší úžasné čisté koupelny, doma...Ale to byl teprve začátek. Celým výletem mě totiž provázela noční můra v podobě otázky “WC nebo do křoví?” Prašť jako uhoď, nejmíň 6x denně jsem si přála být opačného pohlaví.

V Madikeri jsme prozkoumali jsme čajové plantáže, prošli se k vodopádu a vydali se na 4 hodinovou tůru do místního lesa a kopců s průvodcem, který nám cestou ukázal divoký ananas, jack fruit, rýžové plantáže, pomerančovník. Opět nás pobavila efektivita Indů obsluhující místní autobus. Na obyčejný autobus jsou potřeba 3. První řídí, druhý vybírá peníze za lístky a třetí otvírá dveře.

V druhé části výletu jsme navštívili Kushalnagar, a vesničku Bylakupe. Kushalnagar se pro nás stal přestupní stanicí našich soukromých rikša busů, ale jinak ho nemáme moc v oblibě, protože se nás tam místní Indové neustále snažili ožebračit. Proto jsme hledání ubytování v tomhle zapadákově asi po hodině vzdali a odjeli o pár kilometrů do Bylakupe. která je domovem pro tibetské uprchlíky. Pobyt v této vesničce byl jako v jiném světě, klid, čerstvý vzduch, málo Indů, neturistický přístup. Přesně to co jsme potřebovali. Okouzlila nás celková atmosféra této vesničky a na chvíli jsme i my mohli zrelaxovat po náročné cestě v hopsající plechovce, které tu říkají autobus. V Bylakupe jsme navštívili budhistický chrám který je centrem pro komplex obývaný tibetskými mnichy v červeno oranžových hábitech. 

Poslední den našeho dobrodružného výletu jsme udělali radost Vláďovi a jeli se podívat na slony. Zamířili jme do Dubare, kde se slon má jako prase v žitě. V 9:30 začalo koupání, a asi 10 slonů se svými jezdci se dostavilo v mělké řece, kde se hezky uvelebili a páníčci je dobrou hodinku drbali. V Dubare má každý možnost být u slona skoro tak blízko jak jen chce. Vláďa si drbání sloního chobotu moc užíval, zatímco já jsem vše raději pozorovala z bezpečné vzdálenosti. Ne že bych neměla ráda zvířátka, ale necítím se zrovna bezpečně, když proti mě jde něco tak obřího. Po koupání ještě sloní snídaně, fotka s chobotem na hlavě a můžeme zas dál. Ale byl to zážitek :) 

"Sýr"

Po zážitcích z uplynulých dnů jsme byli už pěkně ucestovaní a rozhodli se pro cestu zpátky do Bangaloru. Jedním z důvodů byla i moje svědivá vyrážka na nohou, která je výsledkem nejspíše alergické reakce na něco co jsme potkali na výletu do "lesa (Pozn.: Od indckého doktora, kterého jsme včera navštívili, jsem vyfasovala 2 mastičky, po kterých by měla vyrážka do 4 dnů zmizet.). Když jsme ale nastupovali do autobusu, nedocházelo nám, že jsme se právě rozhodli pro 5 hodinovou cestu v hopsající plechovce. A tak není divu ze po příjezdu do Bangalore, se i my stateční dobrodruzi vzdáváme, a místo toho, abychom hledali městký autobus, který by nás dovezl do naší čtvrti, jedeme posledních 12 km rikšou. 

Zdravíme z Indie

M+V:"Kluci pro všechno"

Popis naší “pracovní náplně” nabývá dalších rozměrů, neboť už nejenom přetváříme webové stránky SCEAD Foundation, ale taky s jejím zakladatelem (Danielem) rozebíráme její vizi, budoucí směřování a projekty, na které by se měl zaměřit. Dali jsme se do toho hlavně proto, že už jsme se nemohli dívat na chaotický styl jeho vedení, kdy nadace dělá všechno ale dohromady nic. Neznalost managementu a leadershipu totiž znamená mrhání časem našim a ostatních “dobrovolníků”. My si však uvědomujeme, že příliš široký záběr aktivit nikdy nemůže spasit svět a to se tu teď Danielovi snažíme vysvětlit. Tak nám držte palce. Je to s ním někdy “Indie”. Jeden den nám odsouhlasí, že pokud chce ve světe zastavit dětskou práci (což je údajně vize jeho nadace), musí se soustředit na projekty vzdělávající venkovany a podporovat rozvoj škol na vesnicích. No a druhý den se už zase snaží získat fond na sázení stromků a nebo nacvičuje divadelní hru o HIV.

Čajík s medem

Škodovky jsou naše!

Baťa je tu populární :)

1-3.května aneb jak na bakalářku

Potřebovali jsme dokončit bakalářky, vyrazili jsme směr severní pláže státu Goa, jelikož na pláži je vždycky fajn když máte co dělat ;) Po náročné noční cestě z Bangaloru do Panaji nás čekala ještě 2 hodinová cesta místními autobusy do Arabolu, kde jsme se ubytovali v útulném pokojíku za 200 fufníků na noc za 2 osoby. Pohodový zpomalený plážový život jsme si užili a západ slunce pozorovali z vln a nebo spolu s místními psími kamarády, kteří se vedle nás roztomile schoulili do klubíčka. Nejvtipnější na našem výletu byl fakt, že po nakoupení suvenýrů jsme se trošku sekli s odhadem kolik sebou máme peněz (celkem jsme měli asi 1000 Kč cash pro oba na 3 dny). A tak jsme do Bangaloru dorazili s posledními RS 40, což je v přepočtu 15 Kč, což nám tip-ťop stačilo na autobus z nádraží domů :D

Mezinárodní tým Arambol beach, Goa

Moje tlustá indická svatba ;)