Ve ctvrtek (18.8), coz byl posledni den kdy jsem oficialne jeste ucila, se moji 'andilci' chovali az prekvapive snazive. A tak i me stusy time utikal jinak, kdyz zas konecne nekdo stal o moji pomoc a vysvetleni. Dokonce i vecerni story time byl poklidnejsiho a nekonfliktniho razeni a probehl hladce. Tak nevim jestli jsou decka radize uz mizim 10 000km daleko a nebo jestli se jim preci jenom po me bude styskat. Rekla bych ze spis to druhe i kdyz to nekdy davali najevo svou neposednou neposlusnosti. Budou mi chybet. Zvykla jsem si uz na to byt soucasti teto velke rodinky...
Na zacatku mi chybelo vsechno na co jsem byla zvykla. Nase lesy, soukromi, normalni podnebi, jidlo...Bylo tu prilis mnoho hluk, po kazdem jidle mi snad horela pusa, porad jsem byla unavena z toho nesnesitelneho horka, anebo vystresovana z toho jak jenom zvladnu ucit tulhle nezbednou tlupu 6 tydnu aniz bych se z toho zcvokla. Nemela jsem ani paru co me tu ceka, prijizdela jsem s nejnizsimi ocekavanimi a naroky, pripravena na jakekoliv podminky. O Malajsii jsem vedela jen ze hlavnim mestem je Kuala Lumpur, a podle obrazku na googlu jsem rozpoznavala dominantu Petronas Towers.
Po mesici a pul se vracim zpatky domu s obrovskym mnozstvim zkusenosti a zazitku z teto uzasne zeme, ktera asi uz naporad bude kouskem meho ja...
Poznala jsem ruzne lidi, ruznych kultur a nabozenstvi, jejich pravidla a vztah k Bohu, jejich svatky a zvyklosti...Nove chute [palive az jsem z toho nekdy brecela], vune, mista...Otevrenost a ochotu mistnich...
Na svych 'vypravach' jsem objevovala krasy pannenskych ostrovu Pulau Perhentien, jednoduchost a poklid maleho mestecka Taipeng, blazinec a nakupni horecku Kuala Lumpur, smes chuti a vuni Penangu, historii Melaky, svezi zelen dzungle v Cameron Highlands, prehnanou cistotu Singapuru....A stale nemam dost, ale ted uz je cas vratit se zas 'na chvili' zpatky....Uz se na Vas vsechny moc a moc tesim!
