V
sobotu rano v 8:30 nase vyprava nasedla do autobusu smer Tanah Rata,
Cameron Highlands. Na cestu jsem se po predchozich zkusenostech vybavila 2 mikinami a hadejte co...poprve jsem musela dobrovolne pouzit klimatizaci :D Asi po dvou hodinach jsme se zacali kroutit v zatackach ktere mi pripominali cestu do Banske Bystrice, s tim rozdilem ze cestu lemovala zelen a vysoke stromy destneho pralesa. Tu a tam jsem u cesty zahledla 'proutene mini domky na chudach', ve kterych mistni bud bydleli nebo cosi (fakt netusim co to bylo) prodavali. Za dalsi hodinku jizdy rychlosti 30km/h jsme byli na miste, v Tanah Rata. A zacalo prset...jako skoro kazdy den, a tak jsme vyrazili hledat levne ubytovani na sobotni noc. Na turistickych informacich nam sdelili ze je urcite vsude plno, coz me narozdil od ostatnich nemohlo znepokojit, protoze po zkusenostech z ostrova vim, ze kdo chce, ten najde :) A tak jsme s Alexem vyrazili na pruzkum situace. Sikmooky zbytek vypravy se totiz neskutecne vlekl a neustale nekde bezradne postaval, misto toho aby hledal... No a co se nestalo, uz po 15 min jsme nas ubytovali v utulnem 'guesthousu' s roztomilou zahradkou za skvelych 50Kc za osobu. Na Cameron Highlands jsme meli jen 2 dny a tak jsem se po rychlostudiu mapy chopila vedeni a vytahla jsem nase zpomalene, ne prilis turisticky odene pratele do dzungle. Asi si chudaci usmajdali nozicky, jelikoz druhy den uz se k me turisticke vyprave nehlasili ;) Asi po 3 hodinach jsme dosli do Brinchang, kde jsme navstivili budhisticky a hinduisticky chram. Musim poznamenat ze zbytek vypravy porad zasnul nad tim jak rychle s Alexem chodime ;) Vecer jsme stravili na mistnim trhu, kde jsme poveceli ochutnavanim ruznych malajsko-indicko-cinskych specialit. V Malajsii je skoro vsechno od ryze pres nudle smazene a tak jsme ochutnali i smazenou zmrzlinu. Malajsie obcas pusobi jako zeme, ktera nema logiku, jak mi rekli mistni. Takze vam tu naserviruji i smazenou tycinku Snickers nebo Mars a kdyz si objednate teply caj tak vam prinesou teply caj s kostkami ledu :D.
Mohlo byt kolem 9, a jelikoz posledni autobus zpatky do Tanah Rata jel asi v 6, tak jsme se rozhodli stopovat (pozn.: nikdo z nas jeste stopem nejel). Opet jsem se ujala vedeni a na kus papiru jsem naskrabala velkymi pismeny Tanah Rata. Auta ale nezastavovali...Ale nakonec, po 10 minutach jsme byli uspesni...podarilo se nam totiz stopnout autobus :D Unavena jsem si poprve od sveho prijezdu do Malajsie vychutnala teplou sprchu a uz jsem skoro usinala, kdyz mi zazvonil telefon. Volala Phoebe, ktera mi na ucho predala Vojtu z CR. Muze mi nekdo vysvetlit jak velka to musi byt nahoda aby ste v Malajsii, v zapadlem mestecku v Cameron Highlands, ve stejne ubytovne potkali Cecha, ktery je v Malajsii take na stazi s AIESEC, toho sameho Cecha s nimz jste pred odjezdem komunikovali jen pres facebook a videli ho jen jednou v zivote behem selekci na staz...??? Nepochopim... ;) S Vojtou a jeho 2 ruskymi a kamarady a Alexem jsme zustali vzhuru az do 1 rano. Nacez jsem tam jeste v tuto nocni hodinu potkala dalsiho Cecha, Vaska, ktery v C.H. pracuje a ktery mi poradil kam se v nedeli vypravit ;) Kdybych ale vedela co me druhy den ceka za vystup, asi bych zalehla driv...
V
nedeli rano jsme se rozdelili. Sikmooke pratele jsme radeji poslali prozkoumat mistni farmy (C.H. jsou totiz zname pestovanim jahod a caje) a my s Alexem jsme se opet vydali do dzungle. Obcas jsme skoro splhali po ctyrech ale vyhledy na huste koruny stromu destneho pralesa stali za to. Znacenim tras se tu nikdo prilis neobtezuje a tak jsme byli radi ze sme i po nekolika hodinach ztraceni se dosli kam sme chteli. Nemeli jsme zrovna more casu a tak sme opet stopovali, tentokrat smer cajove plantaze, kde jsme meli sraz s ostatnimi. Mimo jine nas svezli i mistni Cinanky, ktere v aute poslouchali relaxacni mantry coz dokonale dokreslovalo atmosferu, kdyz nam uzke klikate cesty otvirali vyhled na cajove plantaze. No byla jsem ohromena, tezko popsat :) Z plantazi opet stopem a jeste nez sme v 4:30 opustili Tanah Rata, pochutnali sme si na indickych palacinkach s rozpecenym bananem a medem :) Mnamka, zkuste doma.
Na ceste zpatky me dostala reakce nasich malajskych spolucestujicich na nefungujici klimatizaci, kteri se zacinali chovat jako kdybychom sedeli v saune, naces jednomu z nich povolili nervy a zacal rvat na ridice jak si to predstavuje ;)
A tak zas na chvili pohadky konec, a novych zazitku a fotek kopec :)
Fotky opet na
http://picasaweb.google.com/108045836494244135377/MiskaSTravels# nebo na Facebooku
