Na prodlouzeny vikend jsem tenkokrat vyrazila smer Gokarna. Gokarna je indicka vesnice ve vzdalenosti asi 500km z Bangalore, coz znamenalo cestu patecnim nocnim luzkovym autobusem. Cesta probehla docela poklidne,jen sem si musela zvyknout na fakt ze me moje luzko pomerne casto vymrstovalo do vysin jak si to autobus vesele padil po indickych silnicich. A asi poprve jsem videla dest v Indii. Prselo celou noc a i v autobuse bylo chladneji a tak jsem na sebe navlekla vsechno co by me mohlo zahrat a ochranit od lepiveho kozeneho povrchu moji hopsajici postele. Kolem 9 rani jsme dorazili na misto, a ja jsem se hbite pridala ke dvoum bilym slecnam.Slozili jsme se na riksu v repoctu 15Kc/osoba a za 10 min jsme byli na plazi. Ve srovnani s Goou je plaz v Gokarne lokalniho charakteru, coz muze dosvedcit i fakt ze nas plazova prodavacka koralku dostihne jen 1-2x denne nebo podle toho ze po vas neustale pokukuje particka mladych Indu, kteri se nenapadne snazi poridit vasi fotografiiv bikinach. Po prijezdu na plaz se mi podarilo zjistit ze Fredrik (z Nemecka) se kterym jsem se tu mela potkat, neni ten Fredrik ktery jsem si myslela, tj. stazista ze SCEAD Foundation, ale Fredrik se kterym jsem se seznamila na plazi v Goa. Sranda. Fredrik jako Fredrik, alespon tu nejsem uplne sama. Sdilim malicky bungalov s Fredrikem a jeho dvema kamarady v prepoctu 50Kc na noc za osobu. Arabske more moc k plavani neni, jsou tu velke vlny a nevyzpytatelne proudy, kterym se ja osobne vyhybam, a tak do vody vlezu od kolen maximalne po pas. I pres vsechnu opatrnost moji malickost nakonec jedna vetsi vlna smetla ale nastesti jsem vylezla jen s odrenymi koleny.
V den odjezdu z Gokarny se mi podarilo vsechno hezky zvladnout. Jedine co me zaskocilo byla primost otazek riksi co me vezl z plaze do vesnice a mladika ktery mi pomohl najit muj zpatecni autobus. Otazkami jako jestli mam pritele, kdy se budu vdavat a podobne me bombardovali hned po tradicni identifikaci: jmeno + zeme.
