Indie plná kulturních šoků

Dneska to máme 3.den od chvíle co jsem přicestovala.
Musím se pochválit, že už zvládám přejít i sama silnici. Doprava tady totiž vypadá jako nikdy nekončící proud motorek, žlutých rikšů, aut a sem tam sebevražedných cyklistů. Přechody se tu nevedou, a když se náhodou vedou tak se na ně nehraje :D U silnice tu kromě spousty odpadků potkáte sestru nebo tetu krávy Milky a spoustu psů, kteří nikomu nepatří.

Do cílové destinace jsem byla dopravena na skútru a motorce, a ano i s kufrem na řiditkách.
Ve srovnání s prvním bydlením jsem musela rozdýchat, že spím na zemi na "matraci" a bydlím v kufru. V koupelně projistotu nesvítíme a tak sprchování odkládám na ráno. Ale mám tu internet, což vše zachránilo ;) Jinak bydlím v domě spolu s Danielovou rodinou (Daniel je zakladatel nadace pro kterou tu dobrovolničím) . Já a ostatní stážisti (2 Ukrajinky, 1 Němec ) bydlíme v druhém patře "v průchozím pokoji" do Daneiova pokoje. Zatím jsem tu sama, tak jsem zvědavá jak se sem vejdeme 4, až se ostatní vrátí.

Dnes ráno jsem ale jednoho ze svých spolubydlících potkala...a hbitě jsem ho spláchla do záchodu ;) (takovej větší brouček). Poté jsem posnídala indickou palačinku, která mi vypálila všechny bacily, ale zažila jsem i horší. Do práce se tu chodí na desátou a tak mě Daniel vzal do jedné ze škol, kterou podporuje.

Zážitek ze školy má podobu polední pauzy na oběd. Potom co se děti se vyřítili na zahradu školy se všude celkem prášilo. Do prostřed areálu byly umístěny dvě obří nádoby, jedna s rýží a druhá s "zeleninovou směsí" kterou nazvali kary. Děti naklusali s plechovým talířem, na kterém záhy přistála zmíněná směs s kopcem rýže, a vzorně se usadili do řad na zem kde si pochutnávali na obídku. Nutno podotknout, že některé děti s těmi talíři už stihli hrát frisbee. I já jsem dostala onu "dětskou" porci, kterou jsem samozřejmě snědla tak z 1/3.

Takže asi tak. Za hodinku budu svědkem indické svatby, tak se těším :) No a na víkend jedu na pláž Goa s partou stážistů :)

Příjezd do Indie

Po všemožných komplikacích, které oddalovali můj odlet do Bangalore jsem konečně na místě. Včerejší lety proběhly až nečekaně v pohodě, a tak jsem je s umyslem vyležet se z nemoci (nebo se z ní vyletět?) prospala většinu letu. Na letišti mě už čekali Varun a Kejshau, a ačkoliv jsem je v životě neviděla, oni mě snadno poznali podle toho, že jsem vlekla kytaru. Odvezli mě až do bytu k dalším 6-7 stažistům. Na schodech nás přivítala obří krysa. Je otázkou kdo se bál víc :D Ale na bytě s námi nebydlí, asi byla jen náhodný kolemjdoucí. Jinak je to docela pohodový a čistý byt. Fakt :) Byli asi 4 ráno místního času (posun +4,5), když jsem zalehla do postele, kde jsem nemohla usnout kvůli hučícímu větráku...normálka...člověk si zvykne ;)
Pozdrav z Indie,

Miška

Uz se mi to krati....Aneb posledni dny v Malajsii

Ve ctvrtek (18.8), coz byl posledni den kdy jsem oficialne jeste ucila, se moji 'andilci' chovali az prekvapive snazive. A tak i me stusy time utikal jinak, kdyz zas konecne nekdo stal o moji pomoc a vysvetleni. Dokonce i vecerni story time byl poklidnejsiho a nekonfliktniho razeni a probehl hladce. Tak nevim jestli jsou decka radize uz mizim 10 000km daleko a nebo jestli se jim preci jenom po me bude styskat. Rekla bych ze spis to druhe i kdyz to nekdy davali najevo svou neposednou neposlusnosti. Budou mi chybet. Zvykla jsem si uz na to byt soucasti teto velke rodinky...

Na zacatku mi chybelo vsechno na co jsem byla zvykla. Nase lesy, soukromi, normalni podnebi, jidlo...Bylo tu prilis mnoho hluk, po kazdem jidle mi snad horela pusa, porad jsem byla unavena z toho nesnesitelneho horka, anebo vystresovana z toho jak jenom zvladnu ucit tulhle nezbednou tlupu 6 tydnu aniz bych se z toho zcvokla. Nemela jsem ani paru co me tu ceka, prijizdela jsem s nejnizsimi ocekavanimi a naroky, pripravena na jakekoliv podminky. O Malajsii jsem vedela jen ze hlavnim mestem je Kuala Lumpur, a podle obrazku na googlu jsem rozpoznavala dominantu Petronas Towers.

Po mesici a pul se vracim zpatky domu s obrovskym mnozstvim zkusenosti a zazitku z teto uzasne zeme, ktera asi uz naporad bude kouskem meho ja...
Poznala jsem ruzne lidi, ruznych kultur a nabozenstvi, jejich pravidla a vztah k Bohu, jejich svatky a zvyklosti...Nove chute [palive az jsem z toho nekdy brecela], vune, mista...Otevrenost a ochotu mistnich...

Na svych 'vypravach' jsem objevovala krasy pannenskych ostrovu Pulau Perhentien, jednoduchost a poklid maleho mestecka Taipeng, blazinec a nakupni horecku Kuala Lumpur, smes chuti a vuni Penangu, historii Melaky, svezi zelen dzungle v Cameron Highlands, prehnanou cistotu Singapuru....A stale nemam dost, ale ted uz je cas vratit se zas 'na chvili' zpatky....Uz se na Vas vsechny moc a moc tesim!

NEW - fotky Singapore & Penang

http://picasaweb.google.com/108045836494244135377/MiskaSTravels#

16.8-18.8 Penang

Pondeli 16.8
Sotva jsem dorazila ze Singapuru uz jsem byla zase na cestach. Cesta do Penangu, ktera byla tentokrat hezky v pohodlicku autem nam trvala asi 5h. Penang je znamy jako "Perla orientu". Je to vlastne takove mestecko kde na kazdem kroku narazite na stanky s mistnimi specialitami a tak tu lidi snad nikdy neprestavaji jist.

Ja jsem pobyt v Penangu stravila s tetou Nalini, jeji kamaradkou a manzelem. Po 5 tydnech jsem zase usinala s prykryvkou a spala jsem az do pul 12. Tak tomu rikam prazdniny. Po probuzeni me hned bombardovali otazky jako co budu snidat/obedvat a vubec JIST? Ja bych se v tomhle meste najedla uz jen ocima ale ochutnavat jsem musela;) a tak jsem se alespon vzdycky snazila vyprosit si "neco lehkeho", protoze mi bylo jasne ze za chvili uz mi budou cpat pod nos dalsi dobroty. A tak jsem ochutnala cinskou ledovou ovocnou polivku, thajskou ultra palivou polivku Tomyam Soup s krevetami, dle mistnich nejlepsi Cendol v Malajsii (kokosove mleko+hnedy cukr+jakasi zelena zelatina+kopa ledu), dale take smazeny banan, osvezujici vodu z certveho kokosu ci Cocodok (bananove cosi). Nakonec i honba za pokladem jmenem Dorian skoncila v 11 vecer uspesne. Ano, Dorian je prohlasovan za krale ovoce a smrdi tak ze je zakazano ho konzumovat ve verejnych prostorech :D Taky jsem prisla na to ze v Penangu plati : "If you cannot reach the food, the food will reach you" :)

Behem 3 dnu jsem navstivila nekolik budhistickych chramu, byvale opevneni, mistni parky.....a ve stredu i plaz. Chybelo mi ranni behani a tak jsem si sla aktivne zaplavat pricemz se mi nejspis povedlo nakopnou nejakou meduzu, a noha se mi vyhazela palivymi pupinky.

Dozvedela jsem se zase neco vic o indicke kulture jako treba ze se tu porad jeste nosi domluvena manzelstvi na zaklade vymeny fotografii a souhlasnych horoskopu. Teta Nalini mi take ukazala jeji pokojik kde se modli a vzala me s sebou do malicleho chramu. Atmosfera byla zase protkana vonnymi tycinkami, ktere tu lide zapalovali a i na me zapusobila vsechna ta proudici energie, ktera sem skrze obycejne lidi a jejich modlitby vstupovala. Jeste ten vecer ze me teta taky vykouzlila Indku, kdyz me zahalili do sari (saty tvorene jednim dlouhatanskym kusem latky, ktere nosi indicke zeny).

Penang jsem si opravdu uzila :)